A tak Ti zase něco málo píšu…
Je něco před 12 hodinou večer a já vzpomínám na náš první ženský kruh, který byl před pár dny „Na Půdě“.
Jo, tak jsem ho pojmenovala…
Upřímně? Měla jsem strach. Měla jsem obavy kolik žen přijde a jak to celé dopadne. Zda dokáži předat to, co ženy potřebují slyšet. Zda dokáži ztlumit svou stydlivost, aby ženy mohly udělat to samé…
Všechny máme strach z nových věcí, máme obavy zda budeme dost a nebudeme souzené za to, jaké doopravdy jsme. Strach z toho, že se vzájemně neznáme. Z pocitu trapnosti, že budu divná, jiná nebo ženami nepřijatá.
To jsou pocity, které často křičí uvnitř nás. A věř mi nebo ne, já je moc dobře znám.
Myslím, že právě tyhle pocity v sobě máme tak hluboko zakořeněné, že je těžké je úplně odstranit. Ale to, co můžeme udělat je, že je přestaneme poslouchat! Nedovolíme jim, aby řídily náš život a říkaly nám, kam můžeme a nemůžeme chodit.
Protože víš co? Všechny ženy, které na „Půdu“ přišly měly úplně stejné pocity. Jen se rozhodly, že jim nebudou řídit jejich životy.
Sdílely jsme příběhy každé z nás a zvědomily si, co krásného na každé z nás je. Jaké maličkosti i velké věci stojí za to, abychom na ně byly pyšné. Smály se a plakaly, protože všechny emoce jsou „Na Půdě“ vítané. Protože tady můžeš být sama sebou v kruhu žen, které často cítí to stejné jako ty a podrží tě tak, že to možná ani nečekáš.
Tančily jsme. Ano, opravdu jsme si dovolily tančit bez kapky alkoholu. Až natolik jsme se se zavřenýma očima nechaly strhnout hudbou a pocitem toho, že jsme si všechny rovny. Že jsme na jedné lodi. Jedna, jako druhá.
A pak…ten strach z neznáma zmizel. Byl pryč a zůstala obrovská vděčnost za to, že jsme vytvořily bezpečný prostor pro nás ženy. Ten, který jsem si přála vytvořit už před dvěma lety, ale musela jsem si počkat na ten správný čas.
Stále si to musím připomínat…
Chtěla bych ti poděkovat, protože i díky tobě vznikl první ženský kruh v srdci Teplic „Na Půdě“.
Až příště přijdeš a já věřím, že přijdeš, budu na tebe čekat s otevřenou náručí.
Nemusíš sebou nosit vůbec nic, jen samu sebe, přesně taková, jaká jsi teď…a to stačí! ❤
PS: Krásné fotky nafotila úžasná Miška Otrubová (https://www.michaelaotrubovaphoto.com/), která má nejen cit pro moment přítomného okamžiku, ale také duši ženy, která vám rozumí…
PS2: Na Půdě se od teď budeme potkávat ideálně každý měsíc. Věřím, že pozvánku jistě nezmeškáš. 🙂
S láskou,
Míša